V dnešní době, kdy si lidi máslu na hlavě zakrývají avokádovým toastem a burčák z brilantně vyzdobené lahve je novým lexikonem úspěchu, si nelze nevšimnout, jak se jídlo stalo neodmyslitelnou součástí našeho sociálního života. Gurmáni, milovníci decentního stylu a trendy foodies obíhají město jako hadi ve vlastní šťávě, dokazujíce, že tento kulinářský hipsterismus není jen o plánování diet, ale hlavně o konzumaci zážitků. Nabízí se otázka: jak se z jídla stalo něco víc než jen palivo pro naše tělesné schránky?
V rámci této gastronomické revoluce zjistíme, že lidé často dávají přednost nahrávání svých pokrmů na Instagram před samotným požíváním. Existuje tu určitý paradox: fotíme jídlo s podobnou péčí, jakou bychom věnovali svému kamarádovi. A pozor, ti, kdo toto spatří a očekávají jedinečné chuťové zážitky, se mohou v niektorých případech zklamat. Ba co víc, podle nedávné studie se ukázalo, že 80 % lidí, kteří nafotili své jídlo, ho vlastně ani nesnědlo. Takže než se příště rozhodnete v restauraci vyvenčit svůj smartphone, zamyslete se, zda jste náhodou neskončili v kroužku „ochutnávačů selfie“.
Jídlo na efekt, efekt bez chuti
Neudržitelný trend jednoho pokrmu, který zasáhl městské gastro-scény, je stejně fascinující jako frustrující. Café na rohu ulic nás bombarduje nabídkou „čistého“ jídla, zatímco strávníci zažívají šok z ceny, která odpovídá zlatným nuggetům. Místo aby vám kuchaři naservírovali něco, co by si zasloužilo pozornost, vás překvapí kroužky kapusty na talíři, které vzbuzují strach a nedůvěru. Také máme kuchyně, které jsou „green“ (to není trendy název, ale smysl pro udržitelnost) a přitom se zapomnělo na chuť samotného jídla. Proto je slušnost si říct: „Hej, jsem tu pro pokrm, ne pro uměleckou instalaci, která se nedá sníst!“
Zajímavé je, že ještě 21. století zažilo nápor kuchařských televizních pořadů, kde se kuchaři prezentují jako stylisté. Co si má troufnout obyčejný smrtelník, když se kari omáčka stala tak komplikovanou záležitostí s tisíci surovinami? Jídlo, které by dříve nabízelo spokojenost a pohodu, může dnes vyvolat pocit inadequátnosti – což je přesně to, co nás ve skutečnosti prostě srazil na kolena. Mimoděk se nevědomky přetransformujeme na slepého kritika, zatímco si hromadně koupíme roztomilou chatrč ze dřeva rovnou na Instagramu.
Jídlo jako sociální umění
Mýty o tom, co je „vhodné“ jídlo pro správný životopis, ve světě yuppies fungují jako letadlové jízdenky. Veškeré trendy a „cool“ příběhy se odvíjejí od jídla, které ve vašem labužnickém bankovním účtu jinak úspěšně nesvádí. Když na přátelském brunchi přinesete věčný „shakshuka“ s uzeným tofu, okamžitě se proměníte na jídlo šeptající kryptem vaší gremium – a bude se vám to hodit i do LinkedInu jako další „soft skill“. Všichni čekají na tajný recept, ale ve skutečnosti pokrmy více a více inklinují k show než k praktickému konzumování.
Zní to paradoxně, ale kulinářský svět je místem, kde se rozvíjejí vztahy. U mladších generací platí, že jídlo se stalo skvělým icebreakerem. Když už nic nenadclýhnete, vražte recipientovi kousek čokolády jako olivový víno, a už jste v tom. Zjistíme, že k tomu úsměvu, který normálně máma posílala jako pozdrav, připojujete sklenku osvěžující vody s citrónem, nebo skvostně připravenou nealkoholickou limonádu. Takže i když vám na talíři landí mizerné chipsy ze strany bez vlajky, zvedněte sklenku a zvolte si, how does it feel to enjoy the ride.