Dnes se podíváme na to, jak se naše životy proměnily díky všem těm úžasným gadgetům a aplikacím, které nás sice spojují s ostatními, ale zároveň nás učí umění komunikace takřka na úrovni novorozence. Naše rčení „mít cihlu v kapse“ dostává nový rozměr a mnohem častěji místo přeplněného baru skončíme se slečnou, co strávila poslední hodinu vyplňováním profilu na Tinderu místo toho, aby vám živě vyprávěla o tom, jak strávila víkend na chalupě.
Jedním z fascinujících faktů je, že průměrný teenager tráví více než 7 hodin denně před obrazovkou, a to bez zahrnutí školního učebního procesu. Přemýšleli jste někdy, kolik z těchto hodin strávíte komunikací s lidmi, kteří jsou vám na dosah? Zatímco dříve jsme se scházeli na kávě a debatovali o životě, dnes končíme v situacích, kdy si s nejbližšími posíláme zprávy místo že bychom si prostě řekli, co máme na srdci. Kde se to stalo? Kde jsou ty časy, kdy se kouření cigaret a křupání brambůrek podávalo s upřímnými pohledy a smíchem, co se nehodí do SMS?
Digitální nebo osobní? Co vyhrává v moderní hře o naši pozornost
Při pohledu na naše interakce dnes nelze opominout, jak moc se vše změnilo. Lidé, kteří se kdysi považovali za mistry svých emocí, se nyní stávají mistry ve zkracování textů. Emoje a GIFy nahrazují naše myšlenky tak, jak hotdog nahrazuje poctivou večeři. Představte si to: místo klasické „Jak se máš?“ teď dokonce musíme vymýšlet zábavné frázování, které by mělo v analogu vypadat jako „👌🔥🥳“. Bude to takhle pokračovat a za dvacet let si nebudeme umět ani vyměnit vtip s někým, koho známe osobně?
Dalším paradoxem je, že technologie nám neustále nabízí platformy pro komunikaci, avšak naše touha skutečně se spojit se zdá být v útlumu. Dalo by se říci, že se vracíme k primitivním formám interakce, kde jsou emoce zakódovány do pixelů našich mobilních obrazovek. Uvidíte někoho, jak se dívá na váš Instagram, ale když máte možnost se s ním setkat tváří v tvář, jeho nervozita před komunikací roste do takových rozměrů, že se budete divit, jestli vůbec ví, jak mluvit.
Vyspělé technologie vs. lidská empatie
Jak dál v tomhle technologickém chaosu? Možná, místo toho abychom se potýkali s problémem, jak „předělat“ své dovednosti, by bylo fajn se zamyslet nad tím, jak se naučit s technologií žít bez strachu. Proč nám třeba nevyhovuje vyrazit s kámošem na skleničku místo scrollování sociálními médii? Ano, je to pohodlné, ale nezapomeňme, že atmosféra nad sklenkou dobrého piva nikdy nepřekoná chatování přes Messenger. Vždyť právě poezie konverzace dokáže fungovat jako balzám na duši.
Všechno tohle vyústilo v jednoduchou myšlenku: možná je čas doplnit naše virtuální interakce o ty reálné. Naučit se znovu číst výrazy v obličeji, znát každé tlesknutí a smích, které proplétají naše hovory. Dnes i ve světě, kde se zdá, že technologie usnadňují život, se musíme vrátit k základům, a to není ostuda. Protože nakonec, ajťáci, ať už máte iPhon nebo holou cihlu, vy všichni víte, že nic nenahradí ten pocit autenticity a lidského tepla, které nám občas chybí u našich „kamarádů“ na sociálních sítích.