Perex: V dnešní digitální džungli, kde je každá chvilka zachycena a sdílena, se nám ve snaze o dokonalost vymkla z rukou schopnost radovat se z prostých věcí. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak moc ovlivnil Instagram naši realitu? Zatímco si užíváme adrenalinové zážitky a extravagantní večeře, pod povrchem se skrývá paradox, který mnozí z nás ignorují. Jak je možné, že nám technika přináší takovou svobodu, a přitom cítíme, že se topíme v moři úzkosti a nespokojenosti?
Když si vezmete do ruky telefon, začnete scrollovat a sledujete, jak každý váš známý zakouší „to nejlepší z nejlepších“, může to vypadat jako příjemné rozptýlení, ne? Jenže to, co se po chvíli dostaví, je krásně toxická porovnávačka. Vydali jste se na víkendový výlet do přírody, ale místo toho, abyste si užili klid a vůni stromů, máte v hlavě neustálý konflikt: „Musím vyfotit tuhle skvělou skálu, aby to na Instagramu vypadalo parádně!“ Na konci dne tak místo načerpání energie míříte domů s prázdnou duší a iPhoneem plným oříznutých snímků.
Podivná logika “influencerů”
Je fascinující, jak se mění naše vnímání reality. Influencerka na chatě v Tatrách podává stylovou kávu na plánku sester, zatímco vy jste tady se starou rychlovarnou konvicí, co pamět sahá až do říše prehistorických lidí. A to je přesně ta podivná logika, která nás má ve všech těch dokonalých momentech zanechat rozpačitými. Ten obrázek, co jste viděli, vám dal najevo, že buď žijete život ve stylu „tisíc a jedna noc“, nebo je to pro vás mrtvá zóna.
Faktem je, že lidem, kteří se honí za vizuální dokonalostí na sociálních sítích, vzrůstá úzkost a deprese. Není divu, že se miliardy lidí cítí jako ztracení turisti uprostřed vlastního města. A skutečnost, že jsme často ochotni udělat z absurdity rutinu, nevypadá jako nejšťastnější výsledek technologického pokroku. S každým novým trendem a výzvou se zdá, že naše duše pomalu mizí.
Oslava banality
Společnost dnes zapomíná, jak oslavovat banality života. Kdo říká, že si nemůžeme udělat selfie s naším obědem, který vypadá jako útěk z kalného rybníka? Místo toho, abychom se zmínili o jedné z nejobyčejnějších radostí, pochválíme se ručně plněným burritem přestrojeným za gastronomické umění. Přitom mnohem důležitější je, jestli nám jídlo chutná, než jak vypadá na fotce. Ale co by to znamenalo pro skóre na Instagramu? Tisíce “lajků” a komenty, “jak máš skvělou prezentaci”, jsou důkazem unikátního umění iluze, kterou jsme si zvolili.
V tomto kruhu přetvářky se všechno točí kolem strachu z odhalení našich skutečných životů. Každý z nás bojuje s touhou vyzářit něco zářivého a neodolatelného. Proto je důležité rozhodnout se, co vlastně znamená žít krásný život. Možná se najde i někdo, kdo se nebojí a rozjede obrovskou kampaň pro “jídla, co jíme, dokud je sníme”, což nám může pomoci přehodnotit, co je skutečně důležité.
Nakonec, naším skutečným cílem by mělo být zavést do našich životů více barvy. Místo neustálého stihomamu o tom, co je trendy, bychom mohli začít randomizovat naše zážitky, abychom ochutnali autentické radosti. Zahoďme perfektionismus a nechte nás zapojit do programu běžné existence, ve které najdeme krásu v obyčejných okamžicích. To by mohlo být naše malé vítězství nad iluzí, kterou jsme si sami vybudovali.