Čas od času se zamyslím nad tím, jak dávným zkušenostem našich předků navzdory se dnešní svět tolik změnil. Káva, šlehačka a moderní technologie udělaly z naší reality nesmyslnou komedii, kde se všechno točí kolem vizuálního vzhledu a chaotického zoomu. Všichni to známe – trend, který nás nutí klábosit o naprosto nepodstatných věcech, jen aby se naše ego mohlo roztáhnout v tom dravém městském džungli. Zatímco se snažíme najít dokonalý úhel, ve skutečnosti se potýkáme se ztrátou vlastního smyslu.
Káva a šlehačka jako symboly moderní doby
Zatímco naše prababičky se barevně oblékané vyhřívaly na sluníčku a vařily ovesnou kaši, dneska nám do rukou spadla káva, jejíž cena za malý hrníček je srovnatelná s výplatou juniorního programátora. Všichni ti baristi s tatíkama na Instagramu si uvědomují, že šlehačka na cappuccinu je tak, jak to teď máme rádi: nadupaná a v mých snech se cítí jako tučný travič. A víte co? Tenhle pokrm naší moderní kultury je přitom srdečný a pikantní, zatímco její konzumace s sebou nese víc než jen cukr a kalorie. Chcete se odtrhnout, nebo pobíhat po městě s kávou v ruce jako král? To už záleží na úhlu pohledu.
A teď to přichází, ten lehce šokující fakt – víte, že káva je druhá nejvíce obchodovaná komodita na světě po ropě? Sice čelíme ekologickým problémům, pěstování kávy je tvrdá práce a ztrácí se nám pralesy, ale jedno z nejvíc “trendy” nápojů si i nadále hraje na nezničitelnost. Zatímco někteří bojují proti globálním změnám klimatu, jiní srkají latte s extra sojovým mlékem a fotí si to. O to víc je ta paradoxní situace legrační.
Sebevědomě a s úsměvem k selfie
Město je přepelichané skvostnými kavárnami, ale to pravé kouzlo tkví v momentě, kdy se zakousnete do hladkého sladkého povrchu šlehačky a v sekunde k tomu chytíte dokonalý úhel kamery. Naše glorifikace sebe sama je v podstatě přirozená, i když se může zdát, že jsme rozmazlení puberťáci. Žijeme v digitálním světě a hraje se s námi o ceny pozornosti. Co víc si přát, než mít svůj obraz dokonalé existence zaznamenaný mezi porcí šlehačky a širokým úsměvem? Právě proto se snažíme vychytat sebe sama na Instagramu a stahujeme ten nevyžádaný úhel pohledu, který by nás posunul na vrchol.
Nesnesitelné je, že si ani neuvědomujeme paradox: umění žít si svůj život, přesně tak, jak jej máme rádi, je přehnané zaměřením na prázdno za objektivem. Jak se nám montuje naše odbornost ve vážení a estetice toho, co se chystáme ochutnat a poslat do světa, ztrácíme se v propasti vlastních iluzí. Všechno se točí kolem vnějších médií bez ohledu na naše hluboké touhy.
A teď si představte, kdyby někdo přišel s teorií, že těch několik drobných změn v našem životě, jako přidání šlehačky k espresso nebo focení s širokým úsměvem, nechává po sobě stopu, která jakoby razí účetní knihu pokřivené reality. Možná to není jen o kávě, šlehačce a fotkách na sociálních sítích. Jenom je třeba přiznat, že v tom extravagantním labyrintu se občas rádi ztratíme a přitom nám dávno uniká kouzlo té prosté jednoduchosti. Například, kdo by si pomyslel, že šlehačka může mít takový dopad na kreativní myslění a životní filozofii?