V dnešní době už by se dalo říct, že náš život je definován jedním jediným slovem – Instagram. Tato aplikace, původně určená pro sdílení fotek, se stala naším druhým já, lákavým zrcadlem odrážejícím to, co si o sobě myslíme. Někdy to trochu přeháníme, ale kdo by si rád nepřehodil svoje cool fotky, zatímco si užívá sklenku prosecca na střeše nějakého moderního baru? Zatímco boomers si v klidu doutníku užívají vzpomínky na zlaté časy sdílení příběhů v hospodě, my, yuppies a carpe diem nadšenci, se snažíme vytvořit ten nejlepší snímek i na obyčejném toaletním prkýnku.
Všichni jsme nesmrtelní umělci
Zajímavý fakt, který tě možná ohromí, je, že více než 70 % uživatelů Instagramu je mladších 35 let. Takže zatímco naši rodiče postují vytahané fotky z dovolené, my se snažíme pretaktizovat kytičky v kávě a ulovit to nejlepší světlo. Dokonce i ten pán, co prodává rohlíky na rohu, by se měl naučit, jak chytit tu správnou kompozici a hashtag, aby se stal hvězdou na internetu. Zatímco my trávíme hodiny kompozicí našich snímků, on udělá pár chytrých pohybů a najednou je z něj lokální influencer. Z čehož logicky vyplývá, že jsme v zajetí iluze, že naše životy jsou mnohem vzrušující, než ve skutečnosti jsou.
Pro mnohé z nás se Instagram stal jakousi drogou, která nám dává dávku uspokojení vždy, když získáme pár lajků. Který normální člověk by si vzpomněl na den, kdy nedokázal strhnout alespoň pět srdíček na své poslední fotce? A tak se začíná odvíjet kolotoč internetu, kdy jeden fotí druhého na zmrzlinu, druhý si přidává filtry a třetí se cítí jako celebrita. Všichni se snažíme vytvořit obraz dokonalého života, přičemž zkrátka ignorujeme, že to, co postujeme, je často jen iluze. Někdo v naší komunitě jednou prohlásil, že „na Instagramu je realita to, co z ní uděláš“ a my mu tleskáme, přestože víme, že v tom už dávno není žádná pravda.
Sláva a její krevní skupina
Kdo vlastně potřebuje vnější schválení? No, zřejmě každý, kdo na Instagramu tráví více než patnáct minut denně. Tento fenomén dokazují i celebrity, které měly v minulosti celkem důstojné životy, než začaly sdílet každé sousto jídla, každý nový outfit a každou drobnou výhru v nějaké totální blbosti. A my se nedokážeme ubránit tomu, abychom je neobdivovali, vzhlíželi k nim jako k božstvům, zatímco oni přitom ve skrytosti pláčou nad tím, že mají na tajné schůzce s přáteli jiné boty než na posledním příspěvku.
S blížícím se 10. výročím Instagramu bychom se měli zamyslet, co jsme prožili. Je čas podívat se zpět a přiznat, že naše životy jsou plné malých okamžiků, které si zaslouží obdiv mimo digitální spektrum. Jako praví milovníci života bychom měli hledat radost v každodenních situacích a ne se spoléhat na to, co si o nás myslí naše online publikum. A tak přichází ve chvíli, kdy se rozhodneme, že je čas vyzvednout papírovou knihu, místo abychom se za sklem dotykové obrazovky zhubli až do samotného dna našich duší.
Možná je nejlepší vymazat aplikaci nebo si alespoň dát pauzu. Ale počkat, co by se stalo, kdybych byl bez denního příjmu „like“? Na to zřejmě nikdo není připraven, a tak zůstáváme tady – ve světě, kde je každé srdíčko bráno jako pozdrav a každý komentář jako pomyslné pohlazení. A tak se šíří náš malý, zábavný chaos, dokud nezjistíme, že ve skutečnosti nejsme tak důležití, jak si přejeme být.