V dnešním světě, kde je pravda někdy stejně vzácná jako čistá láska ve reality show, se zdá, že kecy ovládly naše životy. Od rozpravy o tom, jestli existuje ideální burger až po nejnovější teorii o tom, proč jsou kočky tajným vládním projektem, málokdo si umí představit, že by se bez této „kultury nepravd“ obešel. S narůstajícími možnostmi online komunikace se kecy šíří rychlostí blesku a my jim s nadšením nasloucháme, jako by se jednalo o moudrosti z pohádky tisíce a jedné noci.
Od grilovaček k TikToku
Socializace se proměňuje v jakousi improvizaci na veřejném jevišti. Dříve jsme se scházeli na barbecu, abychom u stolu diskutovali o nejnovějších „drbech“ z barového víc než o vědeckých objevech. Dnes se vše odehrává na obrazovkách. TikTok vládne a TikTok je mistrem v baarování realit. Tam se kecy mění v žhavé trendy, které hýbou světem, zatímco ve skutečnosti se na nás valí zbytek problémů jako sníh na jaře. Představte si, jak je fajn ohromit kámoše tím, že víte, že neexistuje důkaz o tom, že něco, co jste právě viděli, je vůbec pravda. Co by na to řekl Aristotelés?
Ačkoliv se slovní hříčky a blábolení staly naší denní rutinou, je dobré si občas připomenout, že na druhé straně okna je i doslovná realita. San Francisco nedávno zaznamenalo nárůst „kecových café“, kde lidé doslova platí za kafe a šílené historky. Moderní yuppies se scházejí na těchto místech, aby si užili konverzace, kde se věty mění na kreativní fikce, z nichž by se mnohdy nadějný spisovatel nezhlédl. Od „kdo se potkal s kým“ až po „kde jsou nejlepší místo na ochutnávku vína“, všechno může být v mžiku zabaleno do příběhu, který je natolik pokřivený, že si ho nikdo ani nedovolí ověřit.
Kecy jako nová filozofie
V této podivné éře, kde se ironically nazýváme „influencery“, se nese myšlenka, že i nesmyslné frazeologie může být jakousi formou umění. Našli jsme se v paradoxní smyčce realit menší hodnoty, kde si více ceníme zábavy a efektivity vyjadřování než pravdy samotné. A právě tady začíná naše fascinace s lehce vulgárními kecy, které nejenže udržují konverzaci naživu, ale také přetvářejí nudné situace na divoké příběhy. Tím dostáváme naší dovedností nasadit ten nejlepší úsměv i na nejtragičtější událost.
Není překvapením, že se tentokrát do popředí dostává naše neochota čelit nepříjemným pravdám a zaměření se na šťastné konce, byť z pohádky. S triviálním cynismem, jež zasahuje všechny čtyři rohy našich životů, se stáváme specialisty na zaobalování reality v příběhy, které tak zřídka unavují a zbytečně nám dávají naději v něco, co je krátkodobě uspokojující. Oslavujeme nezastavitelnou vášeň pro kreativní výmysly s nádechem ironie, kterou nám rwasa vesmír servíruje na zlatém podnosu.
Tak se tedy nestyďme plně využívat sílu keců, dokud nezapomínáme na onu hořkou realitu, která nás někdy nutí se zamyslet. Jak říkáváme v naší ordinaci humoru: „Kdo říká, že život je fér? Ten se buď mýlí, nebo právě odložil pití.“ Vlimbujme své okolí a pokusme se najít rovnováhu mezi tím, co je skutečné a co je „jen“ načechraný kec. Možná tak překvapíme i sebe samotné.