Život ve velkoměstských džunglích je pro většinu z nás jako jízda na horské dráze – plný vzestupů, pádů a pořádné porce adrenalinu. Abychom se však naplno užívali každého okamžiku, musíme najít rovnováhu, která nám pomůže udržet psychickou pohodu. Jak jsem se já, zblázněný yuppie s neomezenou vášní pro brunch, dostal k duševnímu zdraví a co mě na téhle cestě nejvíc překvapilo? Tak čtěte dál, protože tenhle příběh bude jako šálek silné kávy – s trochou mléka, ale rozhodně bez cukru.
Na začátku mého života jsem byl jen obyčejným chlápkem, který moc nevnímal, jak stres a hektika velkoměsta ovlivňují jeho duši. Adrenalinové večírky, víkendové výlety a honba za novými zážitky se staly mým stylem života. V té době jsem vůbec netušil, že má duševní pohoda je jak ztracený klíč, jitřenkou přivázaná na zapomenutý kousek železa. Jak se říká, přítel, který tě nasměruje k realitě, je ten skutečný.
Pravidelná meditace? Spíš dýchání lokálně
Jednoho dne, když jsem se vracel domů, potkal jsem svou starou známou, pobíhající v legínách a v nedělním tričku, jak meditovala v parku. Upřímně, myslel jsem si, že zbláznila, ale její klid a pohoda mě donutila přemýšlet. Zkusil jsem to s ní. A víte co? Nezabíralo to hned. Tedy ne, že bych úspěšně zvládl zklidnit svou mysl. Moje myšlenky pobíhaly jako malý pes bez vodítka. Až po určité době jsem zjistil, že místo touhy po domácím klidu jsem si vytvořil vlastní styl meditace – dýchání. Dýchal jsem tak intenzivně, že by mě i profík poplácal po ramenou.
Vtipné na téhle technice je, že stačí na chvilku zavřít oči, soustředit se na vlastní dech a neporovnávat se s ostatními. Pravda je, že u některých lidí v metru byste měli mít oči otevřené, abyste se nenechali vyhodit ze cvičení, ale jinak jsem se dostal na úplně jinou vlnu, jakou jsem si ani nedovedl představit. Nicméně, pár kluků, co u mě v kanceláři viděli můj klid, začalo teď meditovat se mnou. Alespoň se teď u kávovaru nehádat o tom, kdo na čem lítal minulý víkend.
Uvolněte se a neberte to tak vážně
Další z záhadných podivností ve světě se odehrává v momentě, kdy si uvědomíte, že zpomalení je v podstatě cílem. Chci říct, zrychlit si život tím, že se stresuji, abych stíhal všechno, je jako zkoušet vyhrávat v loterii a nemít lístek. Po úspěšné meditaci jsem začal praktikovat jednoduchou věc – humor. Směju se věcem, které by mi dříve braly sílu, nebo je bral vážně. Znovu jsem našel potěšení v banálních okamžicích, jako je naplňování hrnku kávou nebo sledování videí koček. Ano, i když mě občas kamarát zavolá na něco dramatického, já se hezky uvolním a pak začnu hledat, co se s tou kočkou děje.
Důležitost duševního zdraví se tak stala součástí mého městského životního stylu. Sice si raději užívám víkendové akce na plné obrátky, ale teď mám v ruce poklad, který mi pomáhá lépe se vypořádat s každodenním chaosem, který je součástí našeho světa. Většina z nás už ví, že dny jako ty, co trávíte ve stresu, jsou prostě zbytečné. Tak proč se nevrhnout na pohodu jako darebáctví?
Nyní žiju s úsměvem a vášnivě propaguju klid a rovnováhu. Je to jako byste každé ráno vstávali na kávovníkovou plantáž – plnou energie a pozitivních vibrací. Osobně jsem vyzkoušel pár nových věcí, jako jógu s přáteli a levituji více v naší divoké realitě, než abych byl v úzkosti z toho, co přijde. Hlavní je, že teď jen občas, když se mi příroda vzepře a ze mě spadne minulost, si s přáteli jen tak skočím pro pivo. Protože je důležité, abychom nezapomínali na to, jak se smát a žít naplno. Každý z nás si zaslouží chvilku existovat bez přetížení moderním světem a najít svůj vnitřní klid.