Alkohol – nápoj bohů, nehorázné inspirace a také milovník nostalgie. Každý z nás má za sebou alespoň pár nezapomenutelných chvilek, které otřásly našimi emocionálními základy víc než sklenička drahého vína. Zároveň však známe divoké příběhy o tom, jak se člověk ráno probudí s bolestí hlavy a ztracenou pamětí. Všichni se baví, jak je chlast zázrak, ale co my víme o jeho skrytých silách? Dokonce i odborníci na kognitivní vědu říkají, že těsně předtím, než se ztrácí pamět, se vytvářejí vzpomínky, které se ukládají do hlubokých koutů naší duše. S chutí tedy do toho!
Alkohol – lék na sociální fobie
Víte, co se říká: „Zdravý jako ryba, když dobře pije!“ Trochu ironie, ale v něčem na tom je pravda. S mojí zkušeností a pár kocovinami na krku mohu říct, že alkohol bývá skvělým prostředkem pro překonání ostychu. Ačkoliv se to nemusí zdát, lidé, kteří se rádi opijí, vlastně zažívají dočasné zmírnění úzkosti, které je činí sebevědomějšími. Je to jednoduchý princip: jedna sklenice, osm vteřin a najednou se všechny pochybnosti rozplynou jako sníh na slunci. K čemuže se pak marně snažit flirtovat s holkou na baru, když stačí říct „Na zdraví!“ a zbytek už důvtipná hrdlořezka udělá za vás?
Alkohol však není jen o točení lahví, ale o umění vytvářet nezapomenutelné okamžiky, které nám člověk neuvěří, pokud je nikdy nezažil. Podle jedné studie se ukázalo, že lidé, kteří pravidelně piji, mají tendenci vzpomínat na pozitivní zážitky mnohem intenzivněji než ti, kteří se alkoholu vyhýbají. Směje se jim lépe a tanec na stole je pro ně každý pátek pohodovou záležitostí. Vždyť kdo by nechtěl mít vzpomínky na rvačku s barmanem kvůli poslednímu rumu, když si je může vybavit v klidu své kanceláře, dokud mu dají ten odporný vodku.
Rituály a tradice okolo chlastu
Chlast má také své místo v kulturním a společenském životě. Můžete vidět, jak se pije při svatbách, oslavách, ale i na pohřbech – alkohol je náš věrný společník, bez kterého by se mnohé obřady staly nudným rituálem, který nikdo nechce zažít bez alespoň jednoho „Jdeme na to!“ Jasně, že si rituály a tradice nedokážeme představit bez pohárků. Od starých Římanů, kteří na těchto večeřích debužírovali, až po moderní yuppies, kteří se v barech odměňují za úkoly spojené s kariérou – to je ta nádherná symfonie chlastu a lidí s touhou po životě.
Každý večer, kdy si lidé připíjejí na pyšné úspěchy, v sobě ukrývá podtext, který nelze ignorovat. Všichni zbožňují úspěch a alkohol je jen třešnička, která většinou přibude ke konečnému účtu na konci měsíce. Nicméně, díky šumě a bravurním přátelským hrám je vše podstatně zajímavější! Přátelé se spojují, aby si mohli navzájem sdělit, jak úžasní jsou, a posílat si zprávy s návrhy na to, co udělají, až se společně sejdou znovu.
Jak se ale říká: „Na to, jak úžasní jsme, je zapotřebí něco cennějšího než zdraví.“ Chlast je v tomto případě metaforickým klíčem, který odemyká dveře naší duše. Vzpomínky, které utvářejí přátelství, klíč k našim srdcím, i když se občas cítíme jako slepý námořník v moři zavržených snah. Pijme za svobodu budoucnosti a za deštivá odpoledne, kdy se utápíme ve vzpomínkách na barevné týdny. Konec konců, kdo jiný by si mohl dovolit říct „Dneska na tebe padne naše energie!“ ve světě plném smutných podívaných?