Kouření cigaret je skvělá věc. Jistě, možná to občas vyznívá jako absurdní fraška, když si představíte, jak se ve vzduchu vznáší oblaka kouře, zatímco se vaše tělo vzpírá zlým návykům. Nicméně ten moment, kdy se cigareta zapálí, má pro mnohé z nás rozměr, který jde daleko za hranice pouhé potřeby nikotinu. Je to rituál, způsob, jak se odprostit od běžných starostí a přitom si užít chvilku pro sebe s hlasitě šeptajícím plamenem na konci.
Cigára jako umělecké dílo
Málokdo ví, že cigaretový papír má svoji vlastní historku. První zmínky o papíru na výrobu cigaret sahají až do 16. století, kdy ve Španělsku používali tabák zabalený do malých útržků papíru. Dostojevský by měl zalité oči radostí, kdyby viděl, jak jeho postavy na každé stránce prostě kouří cigaretu, zatímco se pokoušejí najít smysl ve svých tragických životech. To je ta mystika, kterou si pěstujeme jako parfém tady v centru města. Poctivý pohled na reálný svět je skvělý, ale co když by nám každý šedý den zpestřil některý z těch elegantních obláčků?
Na ulici hrají s cigaretami znamenitou roli, lidé je kombinují s kávou, drinkem po práci nebo s nejnovějším módním trendem. Těžko si představit, jak by západní kultury shlížely na kouření, kdyby nebylo spojeno s společenskými rituály. Možná vás překvapí, že více než polovina všech kuřáků tvrdí, že cigarety jsou pro ně způsob, jak se uvolnit a zahodit každodenní stres. Starší generace si možná libuje ve vzpomínkách na těžké cigáro, zatímco naši progresivní kamarádi za víkendovými večírky sahají po ekologičtějších alternativách, co se v tutoriálu Instagramu proměnily v novou trendy sociální složku.
Hlava v oblacích, duch na zemi
Vzpomínáte na ty chvíle, kdy si v neformální přátelské debatě vykouříte cigáro a kolem vás se rodí jakési magické spojenectví? Všichni se usmívají, vezmete si poslední potah a venku je slyšet smíšené hlasy města, které jakoby ocelově ladí s vaším srdečním rytmem. V tu chvíli se vám rozjasní, že žijete. A teď si představte ten paradox – přestože víme, že cigára nás pomalu zabíjejí, stále se k nim vracíme, k nimž přidáváme tento vzrušující pocit nebezpečí a svobody.
Je však zajímavé, že v dnešní úzkostné době se cigaretě značí stále novou definici. Spousta mladých lidí se přiklání ke kouření elektronických cigaret nebo vaporizérů, které mají být tím zdravějším způsobem, jak si udržovat závislost na nikotinu, ačkoliv i toto „zdravé“ kouření v sobě skrývá překvapení. Když se pak najdeme v osm hodin ráno s úděsnou kocovinou a cigaretou v ruce, uvědomíme si, že jsme prostě lidé, kteří si nenechají ubrat zábavu, a to i navzdory těm divně záhadným zdravotním statistikám.
Zatímco se mícháme mezi generacemi, nic se nezměnilo – cigáro zůstává symbolem individuální svobody a rebelské cesty. Možná tomu nerozumíme, ale jedno je jisté: i v době bio jídla a bezkouřového prostředí se stále najdou chvilky, kdy si člověk ráno v šatu s rudým pruhovaným vzorem neváhá zapálit cigaretu, přičemž v jeho vnitřním monologu se odehrává epická výměna názorů na otázku „Jak moc se vlastně chci nechat unášet?“ A právě o tom cigára jsou – o pocitech, umění života a zároveň o tak zvané kuchyni nás samých.