Ve světě, kde se tempo života zrychluje a stres se stává neodmyslitelnou součástí každodenního byznysu, se cigarety staly ženilem a sebedůvěrou pro mnohé moderní muže. Od vkusných kouřových oblaků v kancelářích po osvěžující pauzy na terase, tyto malé tyčinky slouží perspektivě a komfortu, který si zasloužíme. Kouř je dnes jakýmsi hezkým veškerým proplouváním, které skrývá za svými modrými obláčky hlubší významy a nostalgické vzpomínky.
Kouření jako umění
Mnozí se domnívají, že kouření není nic jiného než špatný zlozvyk, ale pro řadu yuppies a boomerů, kteří berou život s humorem a lehkým nadhledem, je to otázka stylu. Vychutnávání cigarety vyžaduje jistou zručnost – od perfektního zapálení, přes výdech až po způsob, jakým to celé prezentujeme. Cigareta v ruce se stává prodlouženou verzí naší osobnosti, naším vyjádřením. Je to moment, kdy můžeme na chvíli vypnout a zrevidovat, jestli je ta naše cesta správná, nebo jestli je třeba zahnout do boční uličky.
Pokud se podíváme na data, překvapí nás, že velká část současných kuřáků si cigaretu v rukou drží i v situacích, které nemají s nikotinem vůbec nic společného. Většinou jde o to, jak si ukázat, že na to máme. Je to takový podvedomý kód, který naznačuje „Jsem jedním z vás“ a to i mezi lidmi, co zrovna běží maraton zdarma po Downtownu. Dělat si selfie s cigárem v ruce, to už je dneska téměř umělecký žánr.
Cigára a strategie přežití
Každý moderní chlap by měl mít alespoň jeden kout, kde se může opřít o zdi všedního dne a zapálit si cigaretu jako formu terapie. Kouření se stalo jakousi zajímavou simulací přežití, kdy si člověk sám hraje na prosťáčka. Je to doba pro klidné zamyšlení nebo veselé dobře míněné hovory s kolegy. Právě v těchto kouřových chvilkách se odhalují tajemství života, a to nejen to, že ta cigareta vlastně vůbec nepomáhá.
Přezdívá se tomu „pause k zamyšlení“, ale pravdou je, že většina kuřáků má v malíčku i umění „socializace na cigáře“. Všechny tyto improvizované debaty nad cigaretkou zasahují do strategického plánu, jak zvládnout tohle městské šílenství. To jsou však jen drobné dodatečné bonusy, které si ve zběsilém světě, kdy na vás každý volá, nenecháme ujít.
Kouření nemusí být jen o zlozvyku; je to také vyjádření našeho postoje, městská móda, kterou nikdo nedokáže zastavit. Proto si užívejme tyto chvíle, přitom se nenechme svázat konvencemi, které formují naše jednání. Cigareta je malý symbol svobody, což každý, kdo si ji zapálil, ví. Však si koneckonců nevzpomínáme na úspěchy naší práce, ale na ty situace, kdy jsme se důvtipně smáli s přáteli a hořelo jen to, co se mezi námi vyprávělo.
Cigára tak nejsou pouze cigára, ale také bezstarostné vzpomínky na zvláštní chvíle, kdy jsme si s přáteli užívali volném ovzduší, zatímco jsme pohlédli do očí perspektivě. Takže buďte hrdí na naše malé, lahodné chvilky se zápalem. Protože jak říká klasik s dýmkou: „Život je krátký, dej si cigáro.“