Sedíte na gauči, s prázdnou sklenicí vína v jedné ruce a ovladačem v druhé, a přemýšlíte, jestli se na Netflixu objeví nový hit, který vám rozjasní večer. Na jednu stranu jste si vědomi, že binge-watching není zrovna olympijský sport, ale na tu druhou, kdo by odolával lákavému světu plnému dramat, komedií a nečekaných zvratů? Váš mozek se prohání morfováním emocí a pravdou je, že sledování seriálů nás dělá šťastnějšími, ať už to přijímáme nebo ne. Podle výzkumu se ukazuje, že konzumace kvalitních příběhů nejen rozvíjí naši empatii, ale také zvyšuje úroveň štěstí, což je skvělé, protože to znamená, že můžete v klidu zahodit sebekritiku a sdílet své úspěchy na sociálních sítích.
Kouzlo fiktivních hrdinů
Jak se říká, fiktivní hrdinové mají schopnost nás proměňovat. Kdy jste se naposledy cítili jako superhrdina poté, co jste zkombinovali sledujícího hrdinu s kouskem pizzy? Příběhy z televizní obrazovky nám pomáhají utvářet naše hodnoty, styl a často i vzorce chování. Ať už se jedná o muže, který válí v byznysu nebo ženu, která se nebojí riskovat, hrdinové našich oblíbených seriálů nám dodávají odvahu a inspiraci a kolikrát na nás vlastně přenášejí i něco z jejich coolness. Vzpomínáte si, jak vás postavy dokázaly motivovat, i když jste si místo výběhu do parku vybrali pohodlí domova?
Samozřejmě by tu bylo možné debatovat o tom, zda pamětihodné citáty ze seriálů jsou lepší než klasická moudra, ale jak jsem zmínil, tohle není o filosofii. Je to o jednoduchém úniku z reality a přitom o způsobu, jak obohatit naše životy. Televize nás učí osobní pokory, třebaže v úplně jiném kontextu. Zase zapomínám, že se někdo snaží dostat na Vrchol Žebříčku Úspěchu, místo aby si užíval tu instantní odměnu, kterou mu poskytuje uprostřed finále.
Nuance a drobné detaily
Pojďme se podívat na jeden zajímavý fakt: lidé, kteří sledují dramatické seriály jako „Game of Thrones“ nebo „Breaking Bad“, mají sklon být více empatičtí a schopní nahlédnout do psychologií různých charakterů. Možná že rozporuplné postavy nás donutí zamyslet se nad hodnotami a rozhodnutími, které děláme v našem každodenním životě. Na rozdíl od reality, kde se spousta věcí zdá černobílá, prakticky za každým potrestáním obvykle netlačí ctnostný Morální Policajt. Tohle je ten rozdíl, kdy v životě ale bohužel nikdo velkolepě nevybuchuje jako v našich oblíbených víc než k popování.
Nechme nyní stranou úvahy o humanistickém významu fikce. Móda sledování není pouze o příběhu, ale i o stylu, o spolupráci a o společnosti, kdy se klaníme gauči při sledování hlavního hrdiny, jak překonává výzvy. Město je plné drsňáků a funkubagů, ale v reálu máme tendenci zdržovat se od jakéhokoli stylu, který by nám mohl přinést pomyslné „okrášlení“ našeho veřejného obrazu. To nám jasně říká, že ti, kteří tráví více času s dramatickými hrdiny, jsou také ti, kteří obvykle chození za hranicemi přijatého.
Až se tedy příště usadíte na pohovce, vzpomeňte si, že i když se může zjevit pocit viny z klesající efektivity, pravdou zůstává, že se prostě děje život. Kdo by měl zrovna ztrácet čas se špatnými rozhodnutími, když příběhy z obrazovky nás mohou učit cenné lekce, a to jen s kupa popcornu. Takže do toho, zapněte ten Netflix a směle na klidnou jízdu, protože tvůrci těchto příběhů na nás mysleli, a chceme přeci jen cítit tu svobodu, i když je to po boku fiktivních hrdinů s jejich nesčetnými dramaty.