Představte si situaci, kdy se zkombinuje naprosto absurdní představa s vědeckými poznatky; zní to jako úvod ke špatnému vtipu, ale opak je pravdou. Současní muži, zaběhnutí ve víru odpolední shonovky a ve vysoce produktivních kancelářích, se dostávají k odvážnému zjištění: krátký polední spánek nemusí být jen kýč a nostalgie, ale klíč k nevídanému úspěchu. Možná si říkáte, že vláda sní přes poledne a posílá lidstvo do ztracena, ale opak je pravdou. Vědci s klobouky na hlavě si už dávno spočítali, že těch patnáct minut šlofíku může udělat divy s naší produktivitou.
Pohodlně a dobíjející
Není to tak dávno, kdy se o odpoledním spánku mluvilo jako o luxusu pro důchodce či rozmazlené děti. V posledních letech však dobyli pozice moderního „yuppie“ muže, který ví, co chce, a to nejen na talíři. Útěk před realitou poledního pracovního maratonu, s optimistickým úsměvem na tváři, se stává čím dál tím častějším zjevem. A víte, co je na tom nejvtipnější? Podle starších studií trvá průměrný pozemský cyklus spánku kolem 90 minut, což znamená, že muži, kteří si dopřejí pohříchu zakázaných 20 minut, se paradoxně probouzejí mnohem čilejší.
Najednou se tedy stáváte vinným člověkem, který si místo propadání syndromu vyhoření užívá regenerace mozku. Dalším plusem je, že ten zvláštně uvolněný výraz ve tváři při návratu zpět na scénu umožňuje přirozeně okouzlit své kolegy. Jen si představte, jak neposlušně mluvíte se šéfem o nových výzkumech, zatímco vaše ostatní části kolektivu hledí s otevřenými ústy na váš nevyčerpatelný entuziasmus. I ta banální káva se zdá chutnější, když do sebe vtáhnete špetku placebo efektu.
Místo nebo metoda?
Ale čím delší odpolední pauzu si dopřejete, tím více se dostáváte do spíše než jiné do psychomanipulativního stavu. Což znamená, že pokud spíte kdekoli, pak v kanceláři už brzy budete ve vnímání šéfa povýšeným. To není nic jiného než vyvolávání strachy ze ztráty prestiže, neboť ten samý modrý kocour ve vaší kanceláři, který vás večer pro nákup pití sankcionoval k výletu do „Jiný“ vyjadřuje, „that sweet revenge„. Krise je udržováním rovnováhy mezi pracovní etikou a závislostí na poledním pohodlí.
A tak nastává situace, kdy i největší skeptici objevují kouzlo krátkých power naps. Zcela vážně: kolikrát jste se už po obědě cítili jako zombie a přemýšleli o tom, co by na vás řekli vaši dědové sedící u piva v hospodě? Dědové, kteří by s pesar jízdou na skútru na konci měsíce a velkým „toužili“ po novém kousku ve skřínce, říkali, že lepší než šlofík je jít prostě spát. Tak se ptejte, co je správným směrem a jestli můžete spočítat všechny pro a proti před odpolední „uměleckou“ porcí spánku.
Možná to vypadá jako kiks, ale tahle nebetyčná snaha moderního muže je vlastně velmi vzrušujícím balancováním na hraně. Tak uvažte, a pokud se během odpolední „porady“ setkáváte s neúprosnou unaveností, zkuste vzít věci do svých rukou. Nikdy nevíte, kde se zakrývá váš další pracovní hit, možná v těch prokletých 20 minutách, kdy na chvíli zanecháte svět za sebou.