V dnešní době, kdy se na každém rohu objevují kavárny, které si zakládají na výjimečnosti svých nápojů a interiérů, se káva stává více než jen příjemným povzbuzením. Příprava kávy se proměňuje v umění a baristé se stávají novodobými umělci, kteří se snaží nadchnout nejen chuťové pohárky, ale i estetické cítění. Rozmohly se trendy, které na jedné straně oslavují kávovou kulturu, zatímco na druhé straně vyvolávají otázky o tom, kam se vlastně ubíráme. Opravdu je důležité, aby káva vypadala jako vábivé umělecké dílo, nebo je lepší, když to prostě chutná?
Káva s duší a duší s kávou
Vzít si ráno kávu „s nóbl mléčnou pěnou“ se stalo především symbolem statusu. Kávovar v obytném prostoru a podivné mletí zdánlivě exotických zrn zná každý na Instagramu, ale málokdo si uvědomuje, že prvotní hnací silou, která vedla k těmto trendům, je touha po autenticitě. Zajímavostí je, že v 19. století byla káva laděná spíše do hořkých tónů a nijak se neřešilo, jak vypadá. To se změnilo až s nástupem tzv. „specialty coffee“ v první polovině 20. století, kdy se lidé začali zajímat o původ kávových zrn. V současnosti jsme svědky revoluce, kdy barista, perspektivní yuppie se svým hipsterským plnovousem, bere v úvahu nejen chuť, ale i příběh zrn.
Zdaleka to však není jen o tom parventně se ohánět kávovary a podávat espresso se sympatickým úsměvem. Vzniká tu nová prestiž. Kávové podniky si konkurují v dohadování, kdo má lepší pour-over nebo latte art. A co teprve černá káva šálky, která v ryzím podání tak odhaluje pravou povahu jednoho borce, co se neštítí postavit se ke stolu bez mléčných přísad. Taktéž je zajímavé, že výrobní proces kávy se dostal do fazony, kde se zdá, že káva je tak trochu jako vínko — s označením různých regionů a chutí, která by skoro mohla zabavit i náročné gurmány.
Od kávové kultury k životnímu stylu
Ale tím to nekončí. Káva se stále více spojuje se životním stylem, který spojuje moderní mladé lidi bez ohledu na to, zda jsou zaměřeni na kariéru nebo na obrovské množství Instagram followerů. Stává se z ní způsob vyjádření osobnosti. Přehnaně stylizované fotky s šálky horké nápoje na oddychové cólence rádi sdílíme. Na jedné straně máme ty, kteří sledují trendy, a na druhé se nějací nositelé dávno zmizelých časů snaží uchovat uměleckou kredibilitu. Ostatně, kdo má rád kávu, nemůže být špatným člověkem, že?
Tímto způsobem si módní kavárny chopily trh s bublinkovou vodou a dalšími podivnostmi a zavádějí nás do zmatených realit, kde je espresso – božím nápojem, a cappuccino je považováno za gró umění. Vyrovnávají se s nátlaky na dokonalost a snaží se zaujmout neustálým posunováním hranic. Trendy v brunchích s café brulée a avokádovými toasty se staly synonymem pro pohodu, a nikdo se příliš nezamýšlí nad tím, kolik za to všechno platí.
Dnes už asi nikdo nepochybuje o tom, že káva se stala chrámem pro všechny, kteří chtějí předstírat, že žijí v románu od Murakamiho. A co na tom, že nejde o zlatou horu. Zakřivený umělecký styl a kvalitní arabika vedou stále vetší dav hipsterů, kteří jejíž touha po kávě se stupňuje každým dalším plněním cappuccino mléka. To je ráno, na které se dá příjemně vzpomínat. Navíc, co když se posuneš k místním malým pražírnám, kde si na tebe zakřičí: „To je ta pravá káva, kámo!“? Můžeš si tak zase na chvíli připadat jako vymýšlený drsňák z filmů.
Tak se tedy káva stává více než jen nápojem; v některých okamžicích se promění v zážitek nebo únik – ovšem zkus si říct, že jsi za to zaplatil 100 korun, a to jsi ještě nezmínil školeného baristu. Ale co si budeme povídat, pro tu atmosféru a ten skvělý pocit, že se jedná o něco víc než jen kofeinový nápoj, to všechno stojí za to. Je to jen otázka osobního výběru: jít s dobrým šálkem na paty nebo nechat se unášet vlnou kávového šílenství. Hlavní je užít si to.