Mobilní telefony se staly nedílnou součástí našeho každodenního života. Zatímco boomers nostalgicky vzpomínají na éru pevných linek, yuppies si bez svých chytrých zařízení neumí představit ani jediný den. Ale co by se stalo, kdybychom najednou všechny tyto technologické zázraky odložili a vrátili se k papírovým mapám a klasickým adresářům? Pojďme se na to podívat z pohledu extrovertního člověka, který zbožňuje jakoukoli formu chaosu.
Kočky a lidé bez GPS
Že prý kočka si vždy najde cestu domů? Tak to ručně odpalujeme, protože lidé se bez GPS promění na zmatené kocoury bloudícími ulicemi. Zatímco včera jsme s klidným srdcem mířili na místo určení, rozhlíželi se okolo a poslouchali přítomnou atmosféru, teď by to vypadalo jako oslava Svátku bezdomovců. Představte si všechny ty hipstery, jak se snaží najít cestu na „zajímavou“ výstavu místních malířů, přičemž by to museli zvládnout bez funkčnosti navigace. Kdo ví, možná by se dočkali úplně nové úrovně zážitku, kdyby je zastavila stará babička, kterou by se pokusili přivést k „komunikačním trendům“ nebo „novému umění“.
Ale teď si představte, že byste místo sledování Instagramu museli pokusit se vyprávět o svých jedinečných zážitcích. Bez hashtagů by přátelé ztratili jakoukoli motivaci pohybovat se a víc než pár vět by naprostou náhodou pohledávali na dně skleniček. Ráno v kanceláři by se proměnilo v sezení plné prázdných pohledů, když by nikdo nemohl sdílet fotky ze svých „úžasných“ dovolených. Jak byste pak považovali někoho, kdo i tak vykládal o tom, jak si užívá života?
Od „likes“ k autenticitě
Bez virtuálních „palců nahoru“ by lidé museli čelit realitě. Jak moc je důležité to, co opravdu říkáte, když nemůžete své názory nahustit do dvaceti znaků? Možná by skutečně došlo k autentickému kontaktu, ať už slovnímu, nebo fyzickému. Život by se stal větší výzvou; místo jednoduché konverzace v DM byste museli potkat kamaráda na ulici a povídat si, místo abyste cenzurovali své myšlenky na sociálních sítích.
Zároveň by taková situace otevřela nové možnosti pro doslovný společenský kontakt. Místo koukání na obrazovky by se stovky nezávislých umělců snažily oslovit lidi svojí muzikou na náměstích, bez pomoci Spotify. Možná by tak vznikly nové trendy, jako třeba „umění live vystoupení pro oživení měst za bílého dne“, což by vyžadovalo reálné dovednosti, které dnes mnohdy postrádáme. Živá hudba, v hivech jako „café na rohu“, by místo obrovských skupin lidí přitahovala pouze skutečné fanoušky.
Zůstaňme tedy naladění na to, že svět by byl určitě trikovější, nepředvídatelnější a o dost více zábavnější bez technologií. Zkušení městští nomádi by se museli přizpůsobit, hrát spíše s instinktem než podle pokynů aplikací. Kdo ví, možná bychom se brzy dočkali velkolepé revoluce, kde lidé našli cestu ke společnému smíchu, místo triviálního roztržení ve virtuálním prostoru.