Nekonečné večírky, kloubení se s drinkem v ruce a touha po nezapomenutelných zážitcích – to je život, který si většina z nás (včetně yuppies, boomers a těch, co se chtějí porvat s vlastním existenčním krachem) zkrátka nedokáže odpustit. A když se do toho zaplete český chlast, situace se okamžitě olevel narovná a nastaví novou laťku. Možná vás překvapí, že i naše milované pivo si nese s sebou trochu chmurnější příběh, který odhaluje, jak se ze sklenice stává místo útěchy také něco, co nás může totálně zklamat.
Česká jednička – alkohol bez zábran
Věčné pauzy, kdy se páteční “chlast” zdá být preskripcí pro radost. Kde se nad tím vším zamyslet, až vám na to vyplave pár matných vzpomínek? Zajímavým faktem je, že Česká republika drží prim na světovém žebříčku v konzumaci piva, a pokud si myslíte, že nás to dělá cool, na chvíli se zamyslete. Každý Čech v průměru zkonzumuje ročně kolem 140 litrů, což je přesně tolik, abyste se stali expertem na pivní značky, ale také vás to dostává do hazardu zvaného „pátek ve stázi“. Místo rozmaru se však dostavují ráno opice a kocovina, která komplikovaných obědům neprospívá.
Sklo, co nezapomíná
Technicky vzato, došlo k přetížení sklenic, když si každý myslí, že může klidně hulákat o svých schopnostech být party animal. Jakmile si ale začneme hrát s touhou k vypití všeho, co se leskne, není divu, že se v nás probudí ten kluk z gymplu, co se osmělil při každé střízlivé hodině. A tady je každý drink jako kostelní vrátný; málokdo ho bere vážně, ale všichni se poté snaží nazpět upadnout do šílenství, které sama Praha láká.
Kdybychom se však podívali pod pokličku, zjistíme, že dodnes probíhá skryté dění. Česká kultura piva a chlasta se stává inspirací pro různá hudební a umělecká vyjádření, která mají šanci zasáhnout globální scénu. Není náhodou, že proslulý street art dává chlastu dvojaký význam, zároveň vás motivuje se uklidnit a užívat si chaos. Proto, milí dobrodruzi, čiňte tak opatrně, abyste nezapomněli na realitu.
Ve víru chlastu točíme kola příběhů
A pak tu máme fóbii z konce týdne – jak ho překonat, to už je na nás. Excentrické „carpe diem“ životní postoje nám Nekonvenčně vštěpují do hlavy, že je naprosto v pořádku se zhanbit nad komickými výjevy, přičemž pak přeteče sklenice, což posléze vedlo k neskutečným příhodám. Kdo někdy zkoušel poznat své sousedy přes prank, ví, že domluva s našimi německými bratry nebo holandskými přáteli často končí divokým semaforem na parkovišti. Ten bezproblémový barový hádka se snadno promění v epicentrum šílenství.
Ať už chlastáte za účelem relaxace, úniku nebo prostě jen na prožívání pocitů života, svět divokého nočního života někdy dokáže nabídnout i to, co jste nechtěli. Takže nezapomeňte – bavte se, ale se zdravou dávkou rozumu a s hlavou na ramenech, abyste, až se ztížíte k postelím, přece jen mohli vzít na vědomí nejen rozmařilost, ale také zodpovědnost. Možná jednoho dne pochopíte, že chlast není vše a že i bez něj se dá žít v plném rozkvětu.