Žijeme v době, kdy jsou klasické hodnoty už dávno odkryté a na stole leží stohy alternativních životních stylů. Ať už je to veganská dieta, minimalistický módní směr, nebo osvojení si zmrzlinového snídaňového rituálu, evidentně si prostě děláme, co chceme. Naši rodiče by nás nejspíš vrátili do školy učit se slušným způsobům – ale co to je, poslíčku, když si můžeme s láskou vychutnávat kopeček vanilkové na křupavém kornoutu v osm ráno? Nápad, že se musíme řídit nějakými zastaralými normami, nám přijde prostě směšný.
V rámci této zmrzlinové revoluce se objevuje fascinující fenomén našeho „carpe diem“ přístupu. Každý z nás touží po létě, ať už venku padá sníh, nebo stoupáme mezi mrakodrapy na pivní párty. Psychologové konstatují, že zmrzlina má mimo jiné moc uvolnit endorfiny, což pro nás znamená, že možná nejenže se budeme cítit jako roztomilé děti, ale také ztlumíme reality našeho stresujícího dospělého života. Bylo by fajn to dodávat do životopisů, že? „Mám zkušenosti ve vyhledávání zmrzliny a zlepšování nálady“.
Ráno jako v pohádce
Představte si to – probudíte se, rozespalí otevřete okno a slunce vám svítí na obličej jako nějaký nadaný světlonoš. Bude skvělý den, tak proč ne začít pořádně? Lecjaký yuppie už dávno ukázal, že není na škodu vzít si na snídani zmrzlinu. Takový chlapík s úzkým džínem a těsným tričkem vytáhl lžičku a hrdě si dal kousek čokoládové. Proč ne? Děti obvykle začínají s ovocem a my, dospělí, konečně dospěli k vyvření manifestu, který říká: „život je krátký, tak zdobte své snídaně karamelovým nebo pistáciovým“.
Ale nezapomeňte, že zmrzlina na snídani má své příznivé i nepříznivé stránky. Odborníci na výživu, samozřejmě zpovídáni v jedné z našich nejvíce oceněných příloh, varovali před nadměrnou spotřebou cukru. A tak, jako správní rebelové, to vezmeme na lehkou váhu a oslaďme si život jídelním asertivním prohlášením: „Jsem jako zdravá čokoláda – ale s trochou nebezpečí a twistem!“
Bez pravidel, s chutí
Takže je to vlastně jednoduché: žijeme jednou, jíme zmrzlinu, když se nám zachce a žijeme naplno. Každý den si klademe otázku, jaký chuťový zážitek dnes zažijeme, a v duchu provokujeme všechny „staré“ zvyky. Pokud to, co mě naštve, je najít pavouka v kuchyni, nestačí mi zdravě vyvážené jídlo – chci, aby byl život barevný, klidně i s nádechem „vane a smíchej koruny“. Proč byste se omezovali, když jsou možnosti nekonečné?
Je to vítězství pro generaci, která povýšila „proč ne“ na docentní úroveň. Učíme se brát humor do každého sousta. Takže příště, než se rozhodnete pro šrot, jako je obyčejné toastové, vzpomeňte si na sílu zmrzliny. Jak někdo trefně poznamenal: „Žij každý den jako bys měl na snídani tři kopečky banánového sorbetu – protože co jiného byste si mohli přát?“ Když nám byl dán život, pokusíme se mu s láskou dát pořádnou porci zmrzliny!
Když se na to vše podíváte zpětně, měli bychom se vlastně zamyslet nad tím, co nám to všechno říká. Může snad zmrzlina na snídani symbolizovat naši touhu žít svobodně v opravdu chaotickém světě? Pro mnohé asi ano – zkuste si to uvědomit lépe s kopečkem mraženého potěšení v ruce. A pak se rozlučte s obrácenými pohledy starších, pro které to bude vždycky „jako když se rozpadne mozaika“.