V dnešní době je užívání alkoholu častým společníkem našich večírků, oslav a vůbec všech, jak se říká, carpe diem momentů. Málokdo si uvědomuje, že magie malých skleniček nebyla vždy synonymem uvolnění a zábavy. Přestože se zdá, že divoké noční jízdy po barech jsou prostě tím, co dělá život živým, je dobré se na chvíli zastavit a zamyslet se, jestli se tenhle adrenalinový kolotoč jednoduše nezvrací v komedii katastrofálních rozměrů. Tak společně prozkoumáme, kdy to ještě zvládáme a kdy už nás chlast obklopuje jako průsvitný plášť, který jsme si nechtěli obléknout.
Historie na dnešní slunečním svitu
Co možná nevíte, je, že naše oblíbené pití má dlouhou a často bizarní historii. Před více než tisíci lety v Číně si místní polévali hlavy rýžovým vínem jako součást rituálů uctívání duchů. Rituály, které dnes, milí yuppies, vedeme v barech místo domácí meditační praxe. Vznikají tak osobité legie opilců, kteří tančí podle vlastních (ne)mužských melodíí a zasněně mžourají na svět kolem. Alkohol, hrdina ve stínech, zkrátka provází lidstvo jako nevítaný, ale nepostradatelný společník beze jména. Všichni se ho občas potřebujeme dotknout, ale kam až nám to poběží?
Jakmile se páteční večer rozběhne a sklenice se plní, může se stát, že máme pocit, že patříme mezi franšízo a ne mezi generaci, která žila naplno. Stačí však jedno pivko navíc a zlehýnka se nám začne zahalovat mozkovna mlžným oponou. V ten moment se proměníme v hvězdy vlastního příběhu, které tančí na stolech a hrají se na drsňáky. Příliš mnoho a jedna záznamová technika, která by nás mohla zachytit v „momentě slávy“, se razantně změní na šokovou terapii pro zbytek víkendu.
Alkohol versus sociální mediální ekosystém
Nechci vám brát iluze, ale sociální sítě jsou dnes zaplaveny příběhy a obrázky, které se zdají být vytrhnuty z fatálních barových dramat. Každý post se snaží vyfotošopovat proměna, která se během jednoho večera udála. Když se probudíte do reality a zjistíte, že na Instagramu máte fotky ze tří různých barů, flirtování s neznámými lidmi a především neúprosné pohledy na to, co „včera bylo“, je na čase začít se ptát, zda tzv. „dobrý život“ je vlastně jen sociální konstrukt. Kdo ví? možná jde o dobře zainvestované podíly na „doznívající slávě“.
Poté, co vás ranní světlo prozradí a vy omdleli překryté nekompromisním resumé od vaší party, bude zajímavé sledovat, jak se promění vaše pohledy na to, co vidíte. Hlavním trikem zůstává, že málo je mnohdy více. Možná to někdy nezní tak efektně, ale anekdotika je to, co z nás dělá živé bytosti. Družstvo šedesátníků, které se neustále nemění a na prahu životních reformací, by mohlo přispět svým vlastním pohledem na věc. Možná by mohli vyprávět příběhy o tom, jak se udržet v nadšení bez toho, aby nám chlast přetvořil osudy.
A tak se zamýšlím nad tím, kdy se alkohol z radosti stal přílišným břemenem. V očích zakořeněné ambice a touha užívat si přetvání trhu nám dodává sebevědomí, ale zároveň víme, že ve hře o užívání si jsou momenty, které prostě zanechávají otisk, který už nikdy nezmizí. Tak si dejte drink, užijte si ho, ale pamatujte – aby se z milovaného nápoje nestal zamilovaný zdroj bolesti s trvalou doživotní garancí. Vždycky bojujte se smíchem, lidé!